Máš pocit, že jsi podvodnice? Imposter syndrom trápi i ty nejúspěšnější. Takhle s ním jednou provždy skoncuješ!

Stojíš před zrcadlem, v ruce držíš čerstvý úspěch – ať už je to dokončený projekt, skvělé hodnocení od klienta, nebo splněný byznysový cíl – ale místo radosti cítíš v žaludku divnou úzkost. V hlavě ti bliká červená kontrolka a hlasitý vnitřní kritik šeptá: „Tohle byla jenom náhoda. Brzy všichni přijdou na to, že vlastně nic neumíš a jenom si na něco hraješ.“

Pokud tenhle pocit důvěrně znáš, chci ti říct dvě věci. Ta první: Prožíváš takzvaný imposter syndrom (syndrom podvodníka). Ta druhá, mnohem důležitější: Nejsi v tom sama, nejsi blázen a rozhodně nejsi podvodnice.

Sama tenhle hlas občas slýchám, a proto ti chci v tomhle článku ukázat, proč se tenhle fenomén děje i těm nejschopnějším ženám a jak ho můžeš jednou provždy zkrotit, aby ti neničil život a tvé podnikání nebo kariéru.

Co je to imposter syndrom a proč si vybírá ty nejlepší?

Imposter syndrom není psychická nemoc, ale psychologický fenomén. Projevuje se tím, že nedokážeš vnitřně přijmout svůj vlastní úspěch. Všechny své výsledky připisuješ vnějším okolnostem – štěstí, dobrému načasování, náhodě, nebo tomu, že ses na lidi prostě „dobře usmála“.

Největším paradoxem je, že imposter syndromem málokdy trpí lidé, kteří jsou opravdu neschopní. Naopak. Je to daň za tvou inteligenci, empatii a vysoké nároky, které na sebe kladeš. Čím víc toho víš a umíš, tím víc si uvědomuješ, co všechno ještě nevíš. A past je na světě.

Když ani sláva a miliony nestačí: Celebrity, které žijí s pocitem podvodu

Možná si říkáš, že až dosáhneš určitého milníku, tenhle pocit zmizí. Že úspěch a uznání tě vyléčí. Kdepak. Chci ti ukázat, že ty nejúspěšnější ženy světa prožívají přesně to samé, co ty ráno před důležitým hovorem nebo spuštěním nového projektu:

• Michelle Obama: Bývalá první dáma USA, úspěšná právnička a spisovatelka otevřeně přiznala: „Pořád v sobě mám tu otázku: Jsem dost dobrá? Ten pocit mě nikdy úplně neopustil.“
• Natalie Portman: Držitelka Oscara a absolventka Harvardu přiznala, že když nastoupila na univerzitu, měla pocit, že udělali chybu v přijímacím řízení a že musela pokaždé otevřít pusu, aby dokázala, že není úplně hloupá.
• Emma Watson: Představitelka Hermiony a úspěšná aktivistka popsala své pocity slovy: „Čím lépe se mi daří, tím větší je můj pocit nepatřičnosti. Říkám si, že v každou chvíli někdo zjistí, že jsem naprostý podvod.“
• Meryl Streep: Jedna z nejlepších hereček všech dob se nechala slyšet, že před každou novou rolí sedí doma a říká si: „Proč by se na mě měl sakra někdo chtít dívat? Vždyť ani neumím hrát.“

Vidíš to? Pokud ty nejuznávanější ženy planety pochybují o svých schopnostech, znamená to jediné: Tenhle tvůj pocit není realita. Je to jen chemie a zlozvyk tvé mysli.

Jak překonat imposter syndrom a nenechat se jím zničit

Dobrá zpráva je, že s imposter syndromem se dá pracovat. Nemusíš čekat, až „sám zmizí“ (protože nezmizí), musíš změnit způsob, jakým mluvíš sama se sebou. Tady jsou moje osvědčené praktické kroky, jak na to:

1. Odděl pocity od faktů

Pocity jsou intenzivní, ale často lžou. Když se přistihneš při myšlence „Jsem neschopná a nic neumím“, stopni se. Vezmi si tužku a papír a napište si tvrdá fakta. Co konkrétně jsi zvládla? Jaké projekty jsi dokončila? Kolik klientů ti poděkovalo? Čísla a hmatatelné výsledky nelžou – na rozdíl od tvého strachu.

2. Vytvoř si svou „složku slávy“ (Brag Folder)

Založ si v počítači nebo v telefonu složku, kam si budeš ukládat každý pochvalný e-mail, screenshot pozitivní recenze, zprávu od kolegyně nebo zprávu od klienta, který ti děkuje za tvou práci. V momentech, kdy na tebe padne úzkost a pocit selhání, tuhle složku otevři. Je to ta nejlepší první pomoc.

3. Změň definici chyby a dokonalosti

Imposter syndrom často pramení z toxického perfekcionismu. Pokud uděláš chybu, neznamená to, že jsi podvodnice. Znamená to, že jsi člověk, který se učí a roste. Dovol si nebýt stoprocentní. Rčení „Lepší hotové než dokonalé“ by se mělo stát tvou novou mantrou.

4. Přestaň se srovnávat s „výkladními skříněmi“ ostatních

V online prostoru často vidíme jenom úspěchy a highlighty ostatních lidí. Ty ale srovnáváš své zákulisí (včetně ranních pochybností v pyžamu a rozcuchaných vlasů) s jejich perfektně vyžehlenou premiérou a nastaveným filtrem. Uvědom si, že lidé, se kterými se srovnáváš, dost možná právě teď prožívají úplně stejný imposter syndrom jako ty.

5. Pojmenuj svého vnitřního kritika

Skvělý psychologický trik je dát tomu pochybovačnému hlasu ve tvé hlavě jméno a postavu. Může to být třeba „otravná sousedka Blažková“. Když ti začne kázat o tom, jak nic neumíš, jednoduše si řekni: „Á, paní Blažková zase nemá co na práci a otravuje. Dneska na tebe ale nemám čas.“ Pomůže ti to získat okamžitý odstup.

Tvá závěrečná připomínka: Tvůj úspěch není náhoda

Imposter syndrom tě provází proto, že ti na tvé práci a životě záleží. Chceš věci dělat skvěle. Ale nenech ho, aby ti bral radost z toho, co všechno jsi už dokázala vybudovat.

Až příště dosáhneš úspěchu, narovnej se, zhluboka se nadechni a místo „Měla jsem štěstí“ řekni prosté: „Děkuji, dalo mi to hodně práce, ale zvládla jsem to.“ Protože to je ta jediná pravda.

Jak s vnitřním kritikem bojuješ ty? Máš svůj vlastní recept, jak ho umlčet? Napiš mi do komentářů, ráda si to přečtu!