Poprvé na KAP: Co mi přinesl Kundalini Activation Procesu

Moje největší obava? 
"Na mě to určitě nebude fungovat. Co když se nic nestane?" 
Všechny tyto obavy byly naprosto zbytečné. Byl to zážitek, který zahrnoval celé spektrum emocí – od bolesti, vzteku, lítosti, až po uvolnění, úlevu a vnitřní klid. 

Jsem na to připravená? 
Na začátek bych chtěla říct, že člověk sám vypozoruje, zda je na takový zážitek připraven. Už jen to, že nad tím uvažuje, je obrovský krok na cestě k poznání KAP. Každý může KAP prožít jinak – pro někoho je to spíše vnitřní prožitek bez fyzických projevů, pro jiného silně emoční i fyzický. 
Dnes vám řeknu, jak jsem to zažila já – co se ve mně dělo a co všechno se otevřelo. 


Nervozita před zážitkem 
Několik dní před KAP jsem cítila velkou nervozitu. Člověk neví, co ho čeká a co se během procesu aktivace může otevřít. Už delší dobu jsem ale měla pocit, že mě to volá. Na sociálních sítích se mi začala objevovat videa z různých skupinových aktivací, kde lidé velmi intenzivně prožívali emoční bolest doprovázenou výraznými fyzickými projevy. Pozorovala jsem to a jen samotné sledování těch videí ve mně okamžitě spustilo silné emoce – bolestivé emoce. To mě přivedlo na myšlenku: Já to chci taky prožít. Chtěla jsem se zbavit všech bolestí, které si s sebou nesu. Po pár týdnech váhání jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Pro mě to byl nový zážitek – a já mám ráda nové věci. Navíc miluji práci s energií, takže to dávalo smysl. 
 
První chvíle na místě 
Facilitátorka Irena nás uvedla do tématu, vysvětlila, co můžeme očekávat, co se během aktivace děje, a ostatní účastnice, které už měly zkušenost, sdílely své příběhy. Bylo velmi přínosné slyšet reálné zážitky od lidí, kteří si tím prošli. To všechno dodalo prostoru a atmosféře obrovský pocit bezpečí. Bylo nás tam zhruba 15 žen, což ve mně nejprve vyvolalo pocit nekomfortu. Irena ale dokázala tento nepříjemný pocit přeměnit ve velmi vítané propojení a sdílení. Začali jsme dechovým cvičením – hluboké nádechy nosem a výdechy pusou. Následovalo rychlé, intenzivní dýchání, které samo o sobě vyvolalo poměrně intenzivní stav změněného vědomí. Spustila se hudba, která se střídala – od pomalých, něžných tónů po dynamické rytmy. 

První vlny emocí 
Ležela jsem na podložce jako prkno a prvních pár minut se nic nedělo. Pak hudba, která nesla silný emoční podtext, ve mně začala vyvolávat potlačené emoce – především bolest, která okamžitě chtěla ven. 
Nejprve jsem se tomu pár sekund bránila, ale pak jsem si uvědomila, že právě o tohle jde, že to je chtěný stav. Odevzdala jsem se tomu. Začaly mi po tvářích stékat slzy a přidaly se i lehké fyzické projevy – nekontrolované tiky a trhavé pohyby těla. Nával různých emocí, obrazy, barvy, vibrace – nikdy předtím jsem nic podobného nezažila. Sem tam jsem cítila dotek facilitátorky, která zřejmě velmi dobře vnímala, kdo potřebuje její přítomnost. Ať už proto, aby uklidnila, že je všechno v pořádku, nebo aby pomohla dostat z nás ještě víc. 

Otevření hlubokých vrstev 
Nejprve se začaly objevovat bloky, o kterých jsem věděla, že si je nosím už dlouhou dobu. Když jsem je všechny intenzivně prožila a "vytřásla" z těla i duše ven, začalo se objevovat něco mnohem zajímavějšího – to, o čem jsem ani netušila, že v sobě nosím. 

Najednou jsem se ocitla ve velmi nepříjemném pocitu. Vnitřně jsem cítila silnou energii, která mi nebyla příjemná. V hlavě jsem křičela: "Já nechci! Nechte mě být! Nesahejte na mě!" Trvalo to jen pár minut, ale připadalo mi to jako hodina. 

Po tomhle intenzivním prožitku jsem se začala vnímat jako cibule, ze které jsem postupně sundávala vrstvy. Každou vrstvu jsem začala vnímat jako na sobě nalepeného člověka, kterého bylo potřeba ze sebe sloupnout. Bylo to bolestivé, ale zároveň ulevující – s každou sundanou vrstvou přišla úleva. 

Setkání se sebou 
Po chvíli jsem tam stála už jen já, bez vrstev. Viděla jsem se jako bílá zářící bytost, která je nahá, ale zabalená do bílého saténu. Slyšela jsem, jak mi říká: "Vítej zpátky u sebe." Najednou přede mnou stála holčička. Koukala jsem na ni a říkala si: "To jsem já? Ne, nejsem." Ptám se jí: "Holčičko, kdo jsi?" A přišla odpověď: "Tvoje nenarozené dítě." V tu chvíli se mi z očí začaly valit slzy rychleji než řeka při povodních. Řekly jsme si spolu pár slov, objaly se a odpustily si. Uf, velmi těžký, ale hluboce osvobozující zážitek. 

Nové uvědomění 
Slíbila jsem si tam dvě věci:  
1️⃣ Každý den si vzpomenu na svou bílou zářící podstatu a budu ji chránit.
2️⃣ Přestanu dělat cokoliv, co mi ubližuje nebo je proti mému duševnímu či fyzickému pohodlí. 

Na první aktivaci to byly neuvěřitelně silné zážitky. A už teď se těším na další setkání. Právě si rezervuji nový termín – a nemůžu se dočkat, co mi další přinese.